Den 1: Příbram - Portorož - Malý Lošinj

Už asi 10 dní jsem bedlivě sledoval vývoj počasí, protože přelet přes Alpy je vždycky trochu nejistý. Včerejší ranní mlhy i místní nízká oblačnost napětí ohledně odletu udržovaly až do desáté hodiny. Pak se vše změnilo k dobrému a já jsem v 10.40 minut odstartoval z dráhy 24 letiště Dlouhá lhota u Příbrami na poslední etapu expedice Evropské ostrovy z nebe – tentokrát nad ostrovy Jaderského a Egejského moře. Ve skutečnosti těch moří bude více – ještě Jónské a Marmarské, ale to už by název byl moc dlouhý.

Po startu jsem vystoupal do 3500 stop a kurz jsem upravil tak, abych se vyhnul vojenskému prostoru v Boleticích, který byl včera dopoledne aktivní. Pak jsem se přehoupl přes Šumavu a dostal se nad údolí kolem Dunaje, které bylo až k Alpám pokryté nízkou bílou oblačností. Alpy ale majestátně vystupovaly nad obzor a nebyly nad nimi žádné mraky, což bylo výborné. Domluvil jsem si transit přes kontrolní zónu letiště Linz a začal postupně stoupat tak, abych nad Alpami byl ve správný čas už ve 12500 stopách. Ukázal se malý problém s autopilotem, který vyžaduje trochu ruční pomoci, což je ale zvladatelné. Východně od Klagenfurtu mě dispečer varoval, že zprava doleva nade mnou přeletí Airbus – to se také stalo a bylo to celkem impozantní, protože byl nade mnou jen asi 600 metrů, což se při jeho velikosti zdá vlastně velmi málo. 

Po asi 30 minutách letu nad Alpami jsem se dostal nad Slovinsko a začal pomalu klesat přes italský Terst. Doletěl jsem až nad moře a pak jsem se zařadil do polohy po větru pravého okruhu dráhy 33. Portorož je velmi milé letiště s restaurací na terase. Po hodině odpočinku a mailování jsem nasadil všechny tři kamery a připravil fotoaparát na cestu kolem poloostrova Istrie směrem k ostrovu Malý Lošinj v Chorvatsku. 

Umag, Novigrad, Poreč, Visar, Rovinj, Pula – krásná městečka na istrijském pobřeží jsem přelétával v rychlém sledu, abych se dostal nad souostroví Brioni, které historicky patřilo jak starověkému Římu, tak Benátkám, Rakousku, Napoleonské Francii i Itálii. V devadesátých letech 19. století zakoupil souostroví vídeňský podnikatel, který z něj vytvořil lázeňskou oblast navštěvovanou jak vídeňskou smetánkou, tak světovou aristokracií. Po krachu na New Yorské burze v roce 1929 resort zkrachoval a pan majitel raději spáchal sebevraždu. Následně ostrovy (1930) převzala Itálie a držela je až do roku 1943, kdy je obsadilo Německo. 

V roce 1945 se pak ostrovy staly součástí Jugoslávie a maršál Tito si z nich udělal svou osobní letní rezidenci. Nám dobře známý slovinský architekt Jože Plečnik zde navrhl pro Tita také jeho pavilon. Tita na Brioni navštívilo kolem 100 hlav států. K tomu za ním přijížděly globální celebrity jako Elisabateh Taylor, Richard Burton, Sophia Loren, Carlo Ponti, Gina Lolobrigida a další. Po smrti Tita v roce 1980 byly ostrovy prohlášeny za národní park. Proto jsem se musel držet ve výšce nejméně 1500 stop.

Bylo už čtvrt na čtyři a tak jsem zamířil přes Kvarnerský záliv na letiště Malý Lošinj, protože to ve čtyři hodiny zavírá. Přeletěl jsem ještě ostrůvky Unije a Srakane a nasadil na přistání na dráhu 02. Hned po výstupu z letadla jsem zjistil, že mi chybí zadní kamera. Kdy se ztratila nevím, protože let byl zcela klidný. Mrzí mě to, protože záběry kamery pod trupem letadla jsou někdy velmi zajímavé. Pokud neseženu náhradu, budeme se tedy muset spokojit s videi bez záběrů zadní kamery. Na letišti jsem pak našel schovanou v jakési boudě jenom mladou policistku, které jsem vnutil svůj pas, abych splnil předpisy – Chorvatsko ještě není v Schengenu. Pak jsem našel číslo na místní taxi a dojel do krásného malého přístavu.