Den 2: Visby – Mariehammn - Vaasa

Ráno jsem se nedočkavostí probudil už v půl čtvrté – nahrál jsem fotky, napsal článek, odpověděl maily, zaplatil účet za plyn v Praze, proběhl městečko Visby, sbalil věci, nasnídal se, vyndal kolo z garáže hotelu Clarion a vyrazil na letiště. Po půl hodině šlapání jsem tam dorazil – vrátil jsem kolo, hledal a našel zvonek na security paní, která mě dovedla do briefing místnosti, odkud jsem podal letový plán a pak mě odvedla na plochu. Letadélko tam stálo a spořádaně na mě čekalo v paprscích krásného ranního slunce – vše výborné. Když jsem připravoval letadlo, zavolali mi ze Stockholmu, že můj odlet musím posunout, protože letiště Mariehammnu opravuje do čtvrt na tři dráhu. Musel jsem tedy odlet odložit asi o 45 minut, aby mi přílet vyšel do otevírací doby.

Po startu jsem obkroužil a nafilmoval Visby a pokračoval podél západního pobřeží Gotlandu směrem na sever k průlivu, na jehož druhé straně leží už ostrov Fårö – s asi 113 km2 osmý největší ostrov Švédska. Zde taky bydlel a zemřel režisér Ingmar Bergmann, který tu i hodně ze svých filmů natočil. Po opuštění Fårö jsem zamířil směrem na Stockholm. Po asi deseti minutách jsem přelétával ostrov Gotska Sandon – zcela zalesněný, neobývaný ostrov, který je dnes přírodní rezervací. Jsou tu překrásné prázdné pláže.

Visby – střed města   
Průliv mezi ostrovy Gotland a Faro

Do Stockholmu to pak trvalo ještě asi 45 minut přes moře. Trochu ostýchavě jsem ještě před pobřežím požádal nebo spíše zaškemral, zda by bylo možné mě pustit nad střed města – nedaleko je totiž frekventované letiště Bromma, jehož okrsek pokrývá i celý střed města a tak jsem si nedával velkou naději. Oblastní dispečer projevil pochopení, zavolal na Brommu a vše vyřídil – dostal jsem povolení přeletět střed města ve výšce 2000 stop z východu na západ a zpět – tzn. asi 15 minut letu nad městem – moje radost bylo obrovská. Stockholm jsem tedy nafilmoval, nafotil a vydal se na severovýchod směrem k pobřežním ostrůvku Märket.

 
Střed Stockholmu  
Centrum Stockholmu

Po 40 minutách letu se mi podařilo ho najít – malinký, neobydlený ostrůvek uprostřed úžiny Kvarken, který je už od roku 1809 rozdělený mezi Finsko (tehdy Rusko) a Švédsko. Na dnešní finské straně stojí maják postavený Rusy v roce 1885 omylem na straně švédské. Až v roce 1981 se Finsko a Švédsko dohodly na velmi komplikované úpravě hranic tak, aby maják byl ve Finsku, ale ani jedna země neztratila ani čtverečný metr území….

Já jsem tedy nad ostrůvkem vstoupil do Finska a poslušně jsem se proto nahlásil věži letiště Mariehammn. Dispečer si postěžoval, že letím trochu dříve a nový asfalt na prahu dráhy je prý ještě měkký, ale že můžu přistát do druhé poloviny opravované dráhy – i tak mi zbývalo asi třikrát tolik dlouhá dráha než je moje minimum, tak s tím nebyl žádný problém. Letiště v Mariehammnu je trochu ospalé a moc toho tu nelétá. Po hodině pobytu v cafeterii terminálu jsem se rozhodl pokračovat přes Turku do Vaasy. Vyměnil jsem baterie v kamerách, nasadil kamery a vyrazil na přelet celého souostroví Ålandy směrem k Turku.

 
Alendské ostrovy 
Alendské ostrovy

Ålandy jsou autonomní, švédsky mluvící oblast o rozloze asi 13300 km2, která zahrnuje celkem přes 6700 ostrovů! Jen asi 80 z nich je obydlených. Ostrovy jsou celkem ploché – nejvyšší bod je 129 mnm se spoustou zeleně a představují nejteplejší místo Finska. O ostrovy, zejména kvůli jejich strategické poloze v hrdle Botnického zálivu v historii soupeřilo Švédsko s Ruskem a nakonec i s Finskem. Funguje zde také vlastní parlament a jen místní občané zde smí vlastnit půdu. Přeletět je mi trvalo přes půl hodiny, než jsem se vyhoupnul nad Turku. Odsud jsem pak po další hodině přistál ve Vaase. První informace, kterou jsem zde dostal, byla, že nemají benzín – to je tedy nyní moje hlavní starost…

Celá fotogalerie...