15.8.2014
Dostat se z Tampere na letiště nebylo jednoduché – autobusy stejných čísel jezdí na různá místa… Chtěl jsem vzít jedničku, kterou jsem přijel, ale jela prostě jinam a její jiná verze měla na letiště vyrazit prý až za hodinu. Kombinací busu a taxi jsem se tam nakonec dostal. Rozhodl jsem se letět na letišťátko Hanko na jihu Finska a odsud pak s nasazenými kamerami podél finského pobřeží do Helsinek.
Letiště v Hanko je vlastně jen úzká betonová dráha uprostřed lesa. Rádio tam nikdo neobsluhuje a tak jsem nad ní nejdříve zakroužil, abych si prověřil, jestli se tam dá přistát. Usoudil jsem, že ano a tak jsem sedl. Z hangáru se hned vynořil muž, který se představil jako Olaf. Hodně mi toho řekl – vysvětlil mi historii letiště – vybudovali jej Rusové, když to tam na podzim 1939 obsadili. Pak mě udělal prohlídku učebny, studovny, dílny, hangáru i hygienického zařízení letiště. Co bylo ale nejdůležitější – poskytl mí 40 litrů benzínu z jeho kanystrů. Na závěr mi také poradil jak se přiblížit k Helsinkám – směr, výšku, komunikaci s letištěm.
Helsinky – střed města
Helsinky –Katajanokan
Odstartoval jsem do drsného větru po dráze s loužemi vody po noční průtrži mračen. Pobřeží bylo lemované spoustou malebných ostrůvků. Asi za 40 minut jsem dorazil k Helsinkám a začal obvyklou komunikaci s přibližovací službou letiště, prokládanou prosbami o to, aby mě paní dispečerka nechala chvíli létat nad středem města. Podařilo se to a tak jsem udělal dvě otočky, než mě pak odehnala. Přistál jsem na sportovním letišti Malmi, jehož terminál mě zvenčí i zevnitř uchvátil.
Původně jsem chtěl v Helsinkách zůstat na noc, ale bylo teprve 3 hodiny odpoledne a počasí se také na chvíli vylepšilo a tak jsem podal letový plán na ostrůvek Kardla v Estonsku. Trasu jsem si stanovil tak, abych prolétával kolem Tallinu a mohl se tak pokusit jej také nafilmovat. Při přeletu Finského zálivu jsem se dostal na dohled od ruského letového prostoru řízeného ze St. Petersburgu. Při vstupu do estonského letového prostoru se mě hned ujal dispečer radaru v Tallinu a pomohl mi s věží vybavit možnost nafilmování města – to se podařilo, jen jsem musel asi 10 minut kroužit severně od přístavu, než na tallinském letišti přistála dvě letadla. Staré město vypadalo z letadla úchvatně.
První ostrůvek u estonského pobřeží - Mohni
Tallinn – staré město a hrad Toompea
Pak jsem pokračoval podél pobřeží dál. Počasí se začalo zhoršovat, déšť houstnout a tak jsem byl rád, když jsem kolem půl šesté našel ostrov a pak i hezounké malé letiště Kardla a podařilo se mi tu přistát.
Velkou část profesního života se věnoval letecké dopravě a cestovnímu ruchu. Kromě historie a sportů je jeho hlavním koníčkem sportovní létání. Více