Den 6: Spilve - Aleksotas - Palanga - Kaunas

Letiště Spilve oslavovalo v sobotu 60. výročí otevření svého velmi sovětského terminálu a tak bylo od deseti hodin ráno pro letecký provoz uzavřené. Dorazil jsem tam tedy už v 8 hodin ráno a připravil stroj. Ve Spilve nemají řídící věž a tak jsem se jeho šéfa zeptal, zda používají ranvej 14 nebo 32 – řekl mi, že to záleží na situaci a protože je dnes vítr z boku, tak to může být kterákoliv. Ať prý poslouchám rádio, že to budou létající letadla hlásit.

Pojížděcí dráha zde vede přímo na práh dráhy 32, která je vlastně pokračováním té pojížděcí. Jel jsem tedy až k ní a zastavil se, abych se trochu zorientoval. Rádio bylo úplně ticho, nikdo nic nevysílal a já jsem myslel, že ještě nikdo nelétá. Během pár vteřin nade mnou ale proletěla s rachotem Cessna 172 těsně po startu z druhé strany. Z toho jsem s trochou vyděšení pochopil, že se startuje z dráhy 14. Vyjel jsem tedy na stranu a přejel na práh dráhy 14 po paralelní, velmi zarostlé pojížděcí dráze.

Jeden z exponátů na oslavách 60. výročí otevření terminálu letiště Spilve-Riga

Opravdu svérázné....

Šéf letiště mi také řekl, že není potřeba, abych dával letový plán, když chci fotit střed města, protože kontrolní zóna dopravního letiště Riga končí kousek od něj a já tak mohu zůstat mimo ní a přesto střed města dobře vidět. Bohužel střed města byl od hranice řízené zóny (CTR) dost daleko. Když jsem tedy požádal věž o povolení mě pustit nad střed města, odmítli mě s tím, že nemám letový plán a tak to nejde. Dost mě to rozladilo, protože Riga tak zůstala jediným z Baltických hlavních měst, jehož střed se mi nepodařilo nafilmovat. Někdy člověk dostane od místních rady dobré a někdy méně...

Cesta přes Lotyšsko směrem na pobřeží na letiště Lepaja byla bez problémů. Letiště byl ale těsně po bouřce s těžkým deštěm a tak jeho dráha s mnoha dírami, nerovnostmi a trávou byla pokrytá řadou velkých louží, které při přistání s letadlem cukaly a poskytovaly vodu na velké fontány od kol. Nebyl zde absolutně žádný provoz – jen dispečerka na věži, její otec technik dole a pán na vybírání poplatků a otevírání závory, který seděl sám ve speciální kanceláři. Podal jsem tu letový plán do Kaunasu v Litvě, kde podle oficiálních měli letecký benzín.

Po startu jsem směřoval podél krásných opuštěných pláží směrem na litevskou hranici. Těsně po jejím přeletu jsem z letiště Palanga dostal zprávu, že Kaunas mi vzkazuje, že letecký benzín nemají, tečka. Jižně od Palangy se ve stejné chvíli docela rychle vytvářel bouřkový mrak a chvílemi se z něho blýskalo. Kdosi z jiného letadla mi říkal, že benzin mohu dostat na letišti kdesi jižně od Vilniusu, ať prý tam najdu Aljošu a ten mi ho prodá. Mezitím se mě ještě z Palangy ptali, v jakém letím počasí a tak moje hlava byla celkem pod tlakem. Nakonec se ukázalo, že bouřky se tam vytvořily asi čtyři a tak jsem kličkoval mezi nimi a dvěma zakázanými prostory, kterých je na jihu Litvy před hranicí s ruským

Kaliningradem celkem dost.

Rozhodl jsem se, že plán nebudu měnit, doletím na velké letiště v Kaunasu a tam se rozhodnu co dál – měl bych v té chvíli mít benzín ještě asi na hodinu letu. To mi také dalo příležitost nafilmovat historický střed Kaunasu. Po přistání na letišti, kam nelétá nyní nikdo jiný než Ryanair, mi potvrdili, že benzín nemají. Přesvědčil jsem je, aby zatelefonovali na pár letišť kolem, ale někde to nikdo nebral, a jinde benzín neměli. Rozhodl jsem se tedy přeletět zpět asi 20 km na sportovní letiště Aleksotas, kde sice benzín prý také nemají, ale usoudil jsem, že tam mohu sehnat taxika a kanystr a pro benzín dojet.

To není na dopravním letišti se security prohlídkami možné. Po zaplacení přistávacích poplatků jsem odstartoval a za 10 minut opět přisál v Aleksotas. Dispečerka mi řekla, že benzín sice ve skutečnosti mají, ale pumpař v sobotu a v neděli nepracuje. To jsem viděl jako příležitost a tak jsem ji po deseti minutách dovedl k tomu, aby pumpaři zavolala a zeptala se jej, zda by nemohl přijet. Udělala to, mluvila na něj milým hlasem a on podlehl – slíbil přijet ze své 50 km vzdálené chaty a benzín mi prodat. Za hodinu opravdu dorazil, načepoval mi 104 litry a já jsem mohl pokračovat. Tentokrát to bylo přes Vilnius na sportovní letiště Suwalki v Polsku. Už jsem byl poučený a tak jsem do letového plánu dal průlet nad středem Vilniusu, což mi umožnilo udělat zajímavé fotky i videa tohoto překrásného hlavního města Litvy.

Na aeroklubovém letišti Suwalki mi nabídli možnost přespat na letišti. To bylo skvělé, protože jsem nevěděl, jak se dostat do města a zpět. Konečně jsem také mohl použít svůj spacák. Dostal jsem palandu na společné ložnici a vrátil se tak do svých let na vojně v Táboře....