Den 2 - pár slov

Ráno jsme hned zkontrolovali teplotu – byla kolem nuly, což bylo příznivé. Viditelnost nebyla skvělá, ale šlo to. Horší bylo, že tak ve 200 metrech seděla hustá mraková přikrývka. Rozhodl jsem se, že se určitě za chvíli rozpustí a s tímto předpokladem jsme pracovali. Jindřicha, kterého pomalý Ninternet zdržoval, jsem popoháněl a netrpělivě vyháněl z hotelu na letiště, už jsem chtěl zkusit baterku a pokud možno vyletět…

Na letišti jsme vyřídili formality pro let do Sionu ve Švýcarsku a vyrazili k letadlu. Požádal jsem také o dmychadlo s teplým vzduchem, ale to neměli, tak nám nezbylo než doufat, že se motor podaří nahodit i bez něj. Ručně jsme vrtuli asi desetkrát otočili, aby se trochu rozpohyboval olej a pak jsme se odhodlal zapnout startér. Po druhé otáčce motor nahodil a tak radost byla veliká. Trochu jsem motor zahřál a dobyl baterku. Pak jsme věž požádali o aktivaci plánu a instrukce k pojíždění na dráhu. Odpověď nás zaskočila – „letiště je pro VFR provoz zavřené, spodní vrstva souvislých mraků je ve 250 metrech. Zlepšení se může očekávat nejdříve ve 14 hodin.“ Při starostech o baterii jsem se nějak zapomněl podívat nahoru a tak jsem po nahození motoru úplně zapomněl se podívat nahoru…

Letový plán jsem tedy posunul na 14 hodin a šli jsme čekat do terminálu. Byl tam dobrý internet, tak jsem alespoň mohl trochu pracovat. V půl druhé začalo probleskávat sluníčko a během 20 minut se všude kolem objevily krásné hory a nad námi modrá obloha. Skočili jsme do letadla a odstartovali. Nejdříve směrem na jih nad Brenerský průsmyk a pak na severozápad směrem k Zugspitze u Garmisch Partenkirchen. Když jsme tam vše nafotili, obrátili jsme se na jihozápad a vydali se směrem do Švýcarska. Přeletěli jsme kolem Lichtenštejnska, což je vlastně jedno horské údolí a pokračovali přes Chur a údolím horní Rhony směrem na Sion. Vpravo od nás se hory začaly postupně zdvihat, přeletěli jsme Gothardský průsmyk a začali stoupat směrem k Eigeru a Jungrau. Mezi těmito dvěma horami se tvoří známý ledovec Aletsch.

Dosáhli jsme výšky 13500 stop, letadlo už stoupat nechtělo a my jsme se kochali pohledy na horské velikány i mohutný ledovec. Samozřejmě jsme přitom zběsile fotili a já jsem musel létat tak, aby Jindřich a jeho kamera byli spokojeni. Pak jsme se spustili zpět do údolí Rhony a pokračovali na letiště Sion. Komunikace s letištěm byla standardní, v zapadajícím slunci a oparu jsem ale žádné letiště neviděl. Pak jsem pod sebou zahlédl dráhu, ale to jsme byli asi 200 metrů nad zemí… Věž mi dala instrukci zařadit se do levého okruhu dráhy 26, nechat přistát letadlo za námi a přiblížení zopakovat. Aby byla dráha viditelnější, tak ještě zapnuli osvětlení. Na podruhé se nám tak přistát podařilo bez problému.