Den 7: Rhodos - Samos

Ráno jsem se pobudil na jižním cípu Rhodosu, kde jsem se po setmění při objíždění ostrova ubytoval, a tak jsem měl na letiště asi hodinu cesty. Hodinku jsem strávil ještě ve městě Rhodos na severu tohoto asi 80 km dlouhého ostrova a v 11 hodin jsem dorazil na letiště.

Nechtěl jsem letět úplně přímo, ale nejdřív nad historické město Rhodos a pak se teprve vydat směrem na severozápad na další ostrovy. Uctivě jsem tedy zašel na řídící věž a tam našel velmi milé dispečery, kteří mi slíbili udělat, co půjde. Vše ale samozřejmě závisí na provozu, protože město Rhodos je přímo v přibližovací ose dráhy 25, která byla v používání. Připravil jsem letadlo, požádal o povolení k nahození motoru a pojíždění a pak jsem oficiálně požádal o dva okruhy nad městem. Jako odpověď mi přišla informace, že během 10 minut přistávají dvě dopravní letadla, takže nad město budu moct jenom, kdybych počkal. Řekl jsem, že počkám a tak jsem dostal pokyn dojet na vyčkávací místo A na začátku dráhy 25 a tam čekat. Mezitím se přihlásilo ke startu vojenské letadlo Herkules a tak jsem byl nejistý, jak to zvládne se dostat přede mě. Dispečer ho ale kvůli mně poslal na dráhu přes předposlední výjezd B, pak ho nechal pojíždět po hlavní dráze a na konci dráhy, kde jsem vjezd blokoval já, ho nechal otočit a odstartovat. Pak jsem čekal ještě pár minut, kdy sedlo jedno letadlo, dispečer mě pustil na dráhu a odstartovat a za 3 minuty po mém startu přistálo další dopravní letadlo. Velmi na mě zapůsobilo, co byl kvůli mně dispečer ochotný udělat. 

Po pár minutách letu jsem byl nad městem. Zvláštní pozornost jsem věnoval přístavu a místům, kde stávala 30 metrů vysoká socha Kolosa, který zde kolem roku 300 před Kristem postavili Rhodosané jako dík za to, že se se makedonské armádě nepodařilo ostrov obsadit. Na výrobu sochy použili kov z roztavených zbraní ukořistěných útočníkovi. Při zemětřesení v roce 226 před Kristem se však Kolos, který se počítá mezi sedm divů světa, zřítil.  Místo, kde stál, jsem zachytil a vyrazil podél turecké hranice směrem na navigační bod SESKLIO.  

Postupně přede mnou z modři vystupovaly další ostrovy ze skupiny Dodekanéských ostrovů – majestátní Tilos, sopečný Nisyros, půvabný Gyali a pak velký Kos, který zasahuje až k turecké pevnině. Nad Nisyrosem jsem chvíli kroužil, protože jícen jeho ne tak úplně vyhaslé sopky byl opravdu působivý. Tady si mě od rhodoského řízení letového prostoru převzala věž letiště Kos a já jsem pokračoval na sever nad nejsevernější Dodekanéské ostrovy Kalymnos, Leroi, Lepsos a Arkoi. Bez výjimky kouzelné ostrovy krásně kontrastující s modří okolního moře. Nad Arkoi jsem se už nahlásil věži ostrova Samos a během pár minut jsem přistál. 

Samos už nepatří k Dodekanéským ostrovům ale ke skupině, které se říká „Ostrovy severo-východního Egejského moře“, do které patří celkem přes 20 řeckých ostrovů v blízkosti tureckého pobřeží. Samos mě vábil proto, že se zde narodil filosof a matematik Pythagoras, jehož poznatky nás všechny trápily už na základní škole. Také jsem chtěl vidět tunel Eupalinos, který je považován za špičku starověkého stavitelství – jedná se o více než 1 km dlouhý tunel pod horou u města Pythagoreion, kterým byla přiváděná do města voda. Tunel byl stavěn z obou stran najednou, což bylo v té době velmi odvážné řešení. Bohužel se mi jej nepodařilo vidět, protože již přes rok je v rekonstrukci jeho vstupní brána. Samo město Pythagoreion, které je také součástí světového dědictví UNESCO však stojí za návštěvu. 

V úterý budu pokračovat na Kykládské ostrovy a pak zpět na Ostrovy severo-východního Egejského moře. Tyto dva dny by měly být srdcem celé výpravy nad ostrovy Egejského moře.