24.6.2014
Den mi začal už v půl třetí ráno, kdy jsem zjistil, že už neusnu. První pohled byl z okna – těžké nízké mraky, ale nepršelo. Můj obvyklý meteo optimismus mi sliboval, že mraky se do devíti ráno zvednou a budu mít na cestu krásně. Věnoval jsem se tedy všem obvyklým dalším věcem – psaní, fotkám, letovému plánu atd. a počasí považoval za vyřešené. Kolem půl osmé pak začalo mrholit a kolem osmé už zcela regulérně pršelo.
Mezitím mi Mick, můj domácí, připravil snídani, při které stále žertoval na jakási témata, ale moje hlava byla už na tom dlouhém letu do Vagaru na Farských ostrovech. Dosnídal jsem a napadlo mě tentokrát prověřit, zda věž v Kirkwallu opravdu dostala můj letový plán podaný přes Prahu (podat plán přes Kirkwall bylo pro mě složité, protože to chtěli faxem na oficiálním formuláři a já jsem ani jedno neměl) telefonem. Mladá dáma, které jsem se na věži dovolal, mě ujistila, že žádný můj letový plán nemají. Zavolal jsem tedy do Prahy a tam mě naopak ujistili, že jej včera odeslali. Požádal jsem tedy, aby plán na letiště Kirkwall poslali znovu, což se stalo. Během dvou minut jsem zavolal do
Kirkwallu a prověřil, zda tam plán je. Tentokrát tam byl a tak
jsem ještě zavolal zpět do Prahy, abych
to potvrdil a abych zároveň požádal o znovuzaslání plánu také do
Vagaru, aby o mě určitě věděli. Proč to nefunguje spolehlivěji samo
od sebe nevím, ale ztracený letový plán jsem měl už párkrát.Pak
jsme s Mickem sedli do auta a jeli k benzinové pumpě, kde domluvil,
že nám připraví 80 litrů benzinu do čtyřech kanystrů. Kanystry tam
stály připravené, jen jsme je naložili, zaplatil jsem a jeli jsme
na letiště. Déšť houstnul a viditelnost s snižovala. Raději jsem s
Mickem mluvil o něčem jiném, abych svou hlavu nezatěžoval věcmi, se
kterými stejně nic nenadělám. Nádrže letadla jsme naplnili až po
okraj, rozloučili jsme se a Mick odjel vyzvednout svoji ženu z
práce v Kirkwallu. Já jsem využil samoty a vlezl do svého zbrusu
nového neoprenového obleku. Byl překvapivě pohodlný a příjemně mě
hřál. Přes něj jsem se oblékl, abych nepůsobil příliš legračně, až
budu procházet veřejným letištěm Vagar. Pak jsem připravil a
prohlédl letadlo, nasedl, nahodil, zahříval motor, nastavoval
přístroje a pak jsem začal pojíždět. Nebylo to tak jednoduché,
protože v dešti se mi zevnitř kabina orosila a zvenčí měla velké
kapky.
Pak jsem odstartoval tak, abych se mohl proplést mezi těžkými šedivými mraky a stoupat. Taky jsem se přihlásil věži v Kirkwallu a požádal o aktivaci letového plánu. Dispečerka mluvila pár slov česky a tak to byl celkem veselý rozhovor. Velmi rychle po opuštění ostrova se začalo počasí měnit – mezi mraky se objevovaly velké díry, déšť skončil a já jsem mohl stoupat do své plánované hladiny 6500 stop. Tam už svítilo sluníčko a tak moje nálada dosahovala pozitivního vrcholu. Pak jsem úspěšně odzkoušel posílání sms ze satelitního telefonu a vše fungovalo. Čekaly mě asi dvě a půl hodiny letu nad Severním mořem. Vše proběhlo výborně, dokonce i vítr se v polovině cesty obrátil a z protivětru se stal zadní vítr, takže se mi zvýšila rychlost ze 180 km/h na asi 230km/h. Ve 12.05 UTC času (o dvě hodiny méně než letní čas v ČR) jsem přistál na letišti Vagar. Tady vše proběhlo celkem přátelsky – první člověk, se kterým jsem se setkal, byla usměvavá mladá policistka s velkým revolverem u pasu, která chtěla vidět můj pas. Byla při tom ale velmi milá, tak jsem to nevnímal vůbec negativně. Na věži jsem si pak domluvil létání na druhý den – pokud bude počasí, chci obletět a nafilmovat celé Farské ostrovy.
Původně jsem chtěl létat ještě odpoledne, ale nízké těžké mraky mi v tom bránily. Tak jsem si půjčil auto, zarezervoval ubytování a vyrazil objevovat Farské ostrovy ze země. Tady je ještě pár informací k těmto ostrovům, které u nás nejsou příliš známé: Farské ostrovy jsou nominálně součástí Dánska, avšak nejsou součástí EU. Jako platidlo se tu používá dánská koruna, Dánsko je také zodpovědné za obranu, zahraniční politiku, udržování policie a soudnictví, jinak se ale vše rozhoduje a řeší přímo na ostrovech. Zajímavé je, že oficiálním jazykem je farština, která je prý v mluvené formě podobná norštině a v psané formě islandštině. Celková plochá ostrovů je asi 1400 km2 původu. Během 2. světové války byly Farské ostrovy přátelsky okupovány britskými jednotkami, protože vláda Velké Británie se asi správně obávala, že by toto strategické místo uprostřed Atlantiku obsadil a využíval Hitler. Farské ostrovy se podle mých poznatků velmi podobají Skotsku – mohutné kopce vysoké většinou do 500 metrů, zeleně zbarvené a na nich celkem dost ovcí. Kopce jsou pak oddělovány táhlými údolími, z nichž mnoho vytváří fjordy. Kromě hlavního města Thorsavenu jsou tu vlastně jen menší vesničky a to obvykle kolem přístavů ve fjordech. a žije tu kolem 50 000 obyvatel, kteří jsou nordického a částečně i skotského
Velkou část profesního života se věnoval letecké dopravě a cestovnímu ruchu. Kromě historie a sportů je jeho hlavním koníčkem sportovní létání. Více