29.10.2013
Letu do Velké Británie jsem se trochu obával, ale pak se ukázalo, že to tak velký problém není. Jen trochu odlišností v komunikaci. Můj druhý přelet Kanálu jsem absolvoval s manželkou a v mizerném počasí, což nebyla optimální kombinace. Snižující se základna mraků nás dotlačila až asi do osmi set stop nad hladinou moře, kdy lze již bez problémů rozeznat hřebínky na převalujících se vlnách. GPS obrazovka zářila varovně žlutě (méně než 1000 stop od povrchu) a ve sluchátkách bylo naprosté ticho. Manželka na mě chvílemi vrhala vystrašené pohledy a chvílemi mi dávala rady, co bych měl udělat (obvykle v kategorii "létej nízko a pomalu"), někdy také trochu sténala. Po nějaké době radiového ticha jsem se udělal "zkoušku rádia" a ihned se mi ohlásila paní dispečerka. Zároveň mě informovala, že ticho je proto, že "dneska kvůli počasí nikdo nelétá". To bylo uklidňující.
Jinak bylo létání v Británii také bez problémů a organizované podobně jako jinde v Evropě.
Velkou část profesního života se věnoval letecké dopravě a cestovnímu ruchu. Kromě historie a sportů je jeho hlavním koníčkem sportovní létání. Více