Den 3: Herzeg Novi - Korfu

3.10.2014

Den mi začal v Herzeg Novi, kam jsem večer dojel po hodině a půl trvající cestě kolem Boky Kotorské. Chtěl jsem co nejdříve odstartovat a tak jsem ráno využil ferry, které mi zpáteční cestu na letiště zkrátilo asi jen na půl hodiny. 

Po příjezdu na letiště jsem podle instrukcí zašel na přepážku informací, kde jsem se měl podle instrukcí nahlásit. Paní za přepážkou nevěděly co se mnou a navíc měla nahlas puštěné rádio, kvůli kterému mě neslyšela, a já naopak nerozuměl její velmi lámané angličtině. Řešila to tak, že na mě dělala znechucené grimasy a tak mi den nezačínal nijak příjemně. Na telefon té paní nakonec přišly dvě dívky, které sice absolutně nevěděly, co se mnou mají udělat, ale alespoň se usmívaly. Nejdříve chtěly, abych se odbavil u check-in přepážky, ale nakonec jsem je přesvědčil, že to nepůjde, protože nemám žádnou letenku. Pak mě tedy vedly na security prohlídku. Tam mě ale jiná, avšak přísně vyhlížející, mladá žena bez jakýchkoliv otázek a bez prohlídky oznámila, že s mými kufříky na letištní plochu nesmím a tečka. K zachování klidu mi velmi pomáhala myšlenka, že to zítra bude dobrý příběh pro iDNES.cz článek. Usmíval jsem se proto a celkem klidně požádal ať to  nějak vyřeší, že bez „těch kufříků“ prostě nemohu odletět. 

Kostel v úbočí Kotorského zálivuZoom gallery
Kostel v úbočí Kotorského zálivu
  Sveti Štefan, Černá HoraZoom gallery
Sveti Štefan, Černá Hora

Nakonec se tam objevil nějaký šéfík a zeptal se mě, co v mých kufřících je – ukázal jsem mu kamery v jednom a dráty s nabíječkami ve druhém. Řekl, že to je ok, ať to dám na rentgen. Pak to všechno ještě prohlédli, nadělali mi ve všem binec, ale mohl jsem nakonec jít. Žena od security se mi omluvila, protože prý myslela, že tam mám nějaké nářadí s ostrými hroty a to prý nesmím. Proč se nepodívala ani nezeptala, to opravdu nevím….

Dívky mě odvedly do kanceláře, kde jsem si zavolal na věž a tam jsem domluvil oblet Boky Kotorské, což mi náladu zásadně zlepšilo. Podal jsem letový plán na Korfu a čekal, až mi jej potvrdí. Moje průvodkyně se začaly zajímat, co to vlastně dělám, kam volám a proč atd. a tak jsem jim vysvětloval, jak to na letišti vlastně chodí. Byl to jejich vůbec první let, který takto odbavovaly a nikdo jiný jim k tomu zatím nic neřekl. Byly nakonec velmi milé a vděčné za moje školení. 

Po startu jsem ve výšce 1000 stop zběsile prolétával jednotlivá ramena Boky Kotorské. Bylo to skvělé – kolem mě vysoké hory, pode mnou moře a úzké pobřeží s vesničkami. Jen to chvílemi chtělo trochu více soustředění, když jsem se v těch údolích točil. Pak jsem dispečerovi nahlásil „konec mise“ a vyrazil k pobřeží a podle něj pak směrem na jihovýchod. Přeletěl jsem Budvu, nafilmoval její staré město a pokračoval nad ostrůvek Sveti Štefan, který leží asi 5 km jihovýchodně od Budvy. Tento ostrůvek má impozantní historii, protože v letech 1960-1980 se tu sjížděly světové celebrity. Byly zde například: Elisabeth Taylor, Sophia Loren, princezna Margareta, Marylin Monroe, Carlo Ponti, Kirk Douglas, Ingemar Stenmark a šachisté Boris Spassky a Bobby Fischer. Celý ostrov, který původně hostil královskou letní residenci je od šedesátých let vlastně jeden uzavřený resort, který byl nedávno znovu restaurován a jeho nové slávě pomohlo i to, že se tu v roce letos v červenci oženil tenista Djokovič. 

Maják na Capo CastriZoom gallery
Maják na Capo Castri
  Maják Peristeres, severovýchodní KorfuZoom gallery
Maják Peristeres, severovýchodní Korfu

Pak už jsem přeletěl Ulcinj a vletěl jsem do albánského prostoru. Dispečer mi nabídl přímou cestu na Korfu, což trochu zkrátilo moji cestu. Musel jsem ale vystoupat výš, protože přímá dráha mě zavedla dále nad moře a posléze do vysokých hor na jihu Albánie. Jakmile jsem hory překonal, byl jsem opět nad mořem – tentokrát už ale ne Jaderským, avšak Jónským, které v této oblasti začíná. Kolem půl druhé pražského času jsem přistál na Korfu. Od loňského dubna jsem byl sice rozhodnutý, že na Korfu již nikdy nepoletím, protože mi tu tehdy zmrzačili letadélko. Napsal jsem o tom tehdy na blog článek na tomto odkazu http://prusajiri.blog.idnes.cz/c/371824/Letadelkem-z-Pribrami-na-Kypr.html.  Svůj slib jsem tedy porušil. Přeci jen jsem si to pojistil tím, že jsem ještě z Tivatu zavolal šéfa zastoupení handlingového agenta na letišti, aby o mě věděli, přijeli si pro mě na ranvej a nenechávali mě na pospas nikomu jinému. Vše proběhlo perfektně a jejich auto Follow me na mě skutečně hned u dráhy čekalo. Volbu jsem ale stejně neměl, protože do Řecka se musí přes mezinárodní letiště a to s benzinem pro můj stroj je v Řecku z této strany jen jedno – Korfu. 

 

Útesy na severozápaděZoom gallery
Útesy na severozápadě
  Staré město a pevnost KorfuZoom gallery
Staré město a pevnost Korfu

Trochu jsem se osvěžil a hned po hodině odstartoval znovu na cestu kolem Korfu a výlet nad Diapontské ostrovy (Ereikoussa, Othonoi a Mathraki), které leží severo-východně od Korfu a jsou již součástí Jónských ostrovů, kam patří i Korfu. Tohle poletování mi trvalo asi hodinu a půl, po které jsem se vrátil nad hlavní město Korfu, které jsem několikrát přeletěl a přistál zpět.

Korfu má ohromnou historii – nebylo například nikdy dobyté a obsazené Turky, a proto je jeho obyvatelstvo, tradice i kuchyně odlišné od zbytku Řecka. Do roku 1864 bylo kontrolováno Brity a teprve od tohoto roku byl ostrov připojen k Řecku. Na Korfu si na konci 19. století nechala postavit letní sídlo také manželka našeho tehdejšího panovníka Františka Josefa – Alžběta, známá také jako Sissi. Tato impozantní vila, která je dnes muzeem ohromně připomíná Pelleovu vilu ve stejnojmenné ulici v Praze 6, kde jsem shodou okolností vyrostl. 

Loading...

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Stránkování

<1 23 4 >
 
 
Loading...

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Stránkování

<1 23 4 >